PROČ PUTOVAT? 
aneb
proč se vydat na cestu a přemýšlet...

 

Co hledá dnešní člověk, jenž nepodléhá zcela konzumnímu životu?
 

1. Hledání smyslu bytí

Přes všechno bohatství, nebo možná právě proto, zůstávají pro mnohého dnešního člověka nevyřešené otázky smyslu naší existence. Citlivý člověk tímto trpí a může i onemocnět.
 

2. Umírněnost

Nelze chtít hromadit stále více a více! Rozeznat meze a udržet je osvobozuje od tlaku.
 

3. Uvolnění strnulosti a osvobození od svazujících předsudků

Tradice, byrokracie a média nás příliš často svazují do šablon, jak co dělat. 
 

4. Zpomalení

Lidé jsou pod tlakem času a výkonu, aby obstály v konkurenci s jinými. Všichni proti všem. Toužíme po hospodářském řádu 21. století, který nepovede ke štvaní a kořistění, ale umožňují plnohodnotný život člověka.
 

5. Bůh v nebi je nyní mnohým příliš vzdálen

Na druhé straně člověk touží po jistotě, jež mu dává oporu a smysl. Otázka Boha není jen otázkou pro církve, ale dotýká se mnoha lidí, celé společnosti. Stále více lidí touží po duchovních prožitcích. Kromě kostelů mohou podněty přinášet umění a příroda, ale také rozjímání a modlitba.
 

6. Princip naděje ....................

 

 

Pouť je podobenstvím života. Poutník kráčí a na ničem neulpívá. Míjí dobré i zlé, nezná svou cestu, jako nezná budoucnost. Každý den přináší nový cíl. Člověk chvíli s někým jde, pak jej opouští nebo s ním zůstává, ale k cíli kráčí každý sám. Cíl přitom není důležitý, důležitá je cesta.
 

Pro křesťany je pouť symbolem lidského života. Poutník, peregrinus, je cizinec na cestě k Božímu království. Kristus to říká ve své epištole Hebrejcům: "Na zemi nemáme trvalého příbytku."
Od 4. století odcházeli křesťané navštívit místa, kde Kristus žil a kázal. Šli pěšky, připraveni snášet útrapy cesty v chudobě, odevzdáni osudu, s touhou očistit se. Šli do Jeruzaléma,
později do Říma. Od 9. století se cílem třetí nejvýznamnější křešťanské pouti stal Jakubův hrob ve španělské Compostele.

 

 

 

OHLASY NAŠICH KLIENTŮ:

 

Janka, 33 let
Cesta je cieľ.

O putovaní do Santiaga de Compostela som počula prvýkrat od mojich rodičov, záver Cesty prešli pár rokov predo mnou. Ja som si ešte začiatkom roka 2014 myslela, že ešte sa nemám tak zle, aby som sa ja mestský tvor, kaviarenský typ vybrala putovat do Santiaga. Avšak sv. Jakub to so mnou vymyslel inak a v júli nás čakalo putovanie. Našťastie, nech Vás v živote postretne akákoľvek skúška, Pán Boh Vám dá dostatok síl na jej zvládnutie, ak úprimne hľadáte. Preto aj naša Cesta, hoci sa môže zdať náročná, sa pre nás stala úžasným zážitkom, dobre sme zvládli provizórne podmienky pútnického ubytovania, fyzickú záťaž, aj slnečnú páľavu. Je to priestor stráviť čas sám s Bohom, riešiť svoj vzťah k nemu i k ľuďom, kt nás sprevádzajú životnými cestami. Snáď najdôležitejšie je, že je to šanca spoznať aj sám seba, rozpoznať, čo k šťastnému životu potrebujeme a čo nám nebude chýbať, ak sa toho vzdáme. V neposlednom rade o Ceste platí, že sme išli nádhernou krajinou, boli to neopakovateľné prírodné scenérie, kt v takejto podobe inde nenájdeme. A ako som napísala úplne na začiatku...Cesta je cieľ. Od príchodu do Santiaga de Compostela je každý môj životný krok pokračovaním tohto putovania.

 

Katka, 34 let

Jedným zo symbolov camina je mušľa. Aj náš sprievodca nás upozornil na to, že by bolo vhodné nejakú si zadovážiť, aby sme jej nosením na krku alebo uviazaním na batohu dali najavo, že aj my sme súčasťou púte. Kamarátka Janka si hneď jednu obstarala. Ja som bola asi príliš náročná lebo prvé dva dni sa mi žiadna mušľa ponúkaná miestnymi obchodníkmi nepáčila. Janka ma  prekvapila a na tretí deň mi mušľu kúpila. Na jej prednej strane je zobrazený meč (jeden zo symbolov Sv. Jakuba) a na strane druhej je katedrála v Santiagu de Compostela . Pozornosť od Janky ma mimoriadne potešila, hneď som si ju uviazala na svoj batoh. V predvečer môjho ďalšieho putovania s mušľou som na albergu požičala spolupútničke Ruženke konopnú masť. Ležala na posteli celá ubolená s tým, že už vyskúšala všetko možné a že ju neskutočne bolia kolená, takže sa obáva, či bude môcť na ďalší deň pokračovať v ceste.

Druhý deň ráno bola Ruženka OK a tešila sa z toho, že môže pokračovať v putovaní spolu s ostatnými.

V teň deň som sa počas cesty zastavila pri jednom stánku so suvenírmi, ktorý patril staršiemu španielskemu páru. V závere dňa som stretla Ruženku. Bavili sme sa o tom, ako sa jej s boľavými kolenami v teň deň kráčalo, keď v tom som si všimla, že jej na krku visí rovnaká mušľa ako je tá moja. Keď som jej ju chcela na porovnanie ukázať, zistila som, že už ju na batohu  nemám. Vtom mi Ruženka povedala, že tú čo má zavesené na krku si nekúpila, ale našla ju ležať na zemi pri jednom stánku so suvenírmi. Keď sa majiteľov stánku pýtala, či je to ich tovar a zistila že nie, mušľu si zobrala pre šťastie so sebou.

Denne po tej istej trase prejdú stovky turistov a tú moju darovanú mušľu našla práve Ruženka.